Akce

Zimní táboření Jeseníky Praděd. 27.-29.12.2003

Vnuknutím nápadu ve stylu klasické ho lezení čtyřiadvacítek na pískovcích mě před dvěma roky vnuklo myšlenku skusit projet na horáči za 24 hodin co nejvíce skalních oblastí Vysočiny s tím ,že by se vylezla v každé oblasti jedna lezecká cesta.První fakt byl vyřešit postupné projetí co nejvíce skal s co nejkratší vzdáleností mezi sebou.Variant vzniklo víc,ale nakonec zvítězila možnost začít SV Vysočiny směřovat směrem k hlavnímu hřebenu a dále jižně na Nové město dále směr Jimramov.Ideální možnost ,které v létě bylo dost,jsme ovšem nevyužily z důvodu cestování po Alpách a tak na to přišel čas až když už zima hrozí za dveřmi. Taktika:byla jasná,co nejméně jídla a zbytečností jet pokud možno nonstop.Základem je moira a elasťáky s větrovkou proti případnému dešti,která se později ukazuje jako důležitá.Strava: pět mysli tyček,čokoláda a jonťák.Matroš: dvě čelovky,jedno halogenové světlo na kolo,turistická mapa a foťáky.

24 hodin po skalách Vysočiny 3.-4.10.2003

Vnuknutím nápadu ve stylu klasické ho lezení čtyřiadvacítek na pískovcích mě před dvěma roky vnuklo myšlenku skusit projet na horáči za 24 hodin co nejvíce skalních oblastí Vysočiny s tím ,že by se vylezla v každé oblasti jedna lezecká cesta.První fakt byl vyřešit postupné projetí co nejvíce skal s co nejkratší vzdáleností mezi sebou.Variant vzniklo víc,ale nakonec zvítězila možnost začít SV Vysočiny směřovat směrem k hlavnímu hřebenu a dále jižně na Nové město dále směr Jimramov.Ideální možnost ,které v létě bylo dost,jsme ovšem nevyužily z důvodu cestování po Alpách a tak na to přišel čas až když už zima hrozí za dveřmi. Taktika:byla jasná,co nejméně jídla a zbytečností jet pokud možno nonstop.Základem je moira a elasťáky s větrovkou proti případnému dešti,která se později ukazuje jako důležitá.Strava: pět mysli tyček,čokoláda a jonťák.Matroš: dvě čelovky,jedno halogenové světlo na kolo,turistická mapa a foťáky. TOUR ROCK HIGHLANDS 2004 V pátek,v15,00hod.já jedu ze Svitav do poličky ze školy na kole, i přes to,že pojedem na 24-hodinovku.Máma nás odvezla do Oldřiše,kde začíná naše akce,která nese název Tour Rock Highlands 2004.DO Oldřiše přijíždíme v 17,15.Lezeme po odštíplím balvanu tak 10 minut,takže se s mámou loučíme v 17,35 a valíme směrem na Hlinsko,na Hápovku.Silně fouká proti nám a mě to pěkně sere a říkám si jestli to takhle bude celou cestu tak se na to pěkně vyseru a pojedu dom.O půl sedmé přijíždíme k Hápově skále a lezeme takovou dobrou věc.Máme najeto prvních11,3km.Na Hápovce je taky poslední světlo a tak vyrážíme v 18,38 na Rybenský Perníčky.Trošku jsme zabloudili ve vesnici,ale potom sme našli zkratku.Na Rybenských Perníčkách je tma a my to tam obhlížíme,protože se nám do toho nechce,protože je po dešti.Nakonec to přece jenom šlo.Z Perníčků odjíždíme v 20,35 na sousední Zkamenělý Zámek.Začíná mrholit a padat hustá mlha.Na Zkamenělém Zámku jsme ve 21,07 a už není vůbec vidět,proto si pouštíme čelovky.Pouštíme se do těžší cesty,a to Hradební 5+.Tam to taky se mnou ustřelilo,a málem sem spadl.Naše cesta se výrazně zpomaluje díky husté mlze a dešti.Ve 21,23 pokračujeme k Milovským Perníčkům,kde jsme ve 21,50.Lezení trvá asi 12 minut.Dále pokračujeme v22,05 na Čtyři Palice.Tady nám trvalo lezení nejdéle,a to 20 minut.Po slezení začínáme hledat kola, protože není vidět přes hustou mlhu a já mám strach že je nenajdem.Po deseti minutách stálého hledání jsme našli za stromem díky reflexních pruhů a odrazek na výpletu naše kola kde sme měli všechno jídlo jako třeba iontový nápoj a tyčky.A Tak sme mohli pokračovat v cestě.Když sme sjeli po cestě dolů do údolí,byla nám kosa.Začali nás zábst ruce.Museli jsme to vydržet a jet zase do kopce na Dědovu Hlavu.Tam jsme museli hledat skálu místo kol.Zdržení tady trvalo jenom 5 minut a pak sme valili na Drátník,který byl na druhé straně údolí.Mně se tak nechtělo,protože sem chtěl spát.Na Drátníku je už 0,35 ráno a já pomalu usínám na kole,ale musím to vydržet.Na Drátníku silně foukalo a skála byla studená.Nejhorší bylo,že sme lezli Sokolí spáru a málem sem z ní vypad. Na Malínskou Skálu to byl jenom malý kousek,ale zato pěkně do kopce.I tady byla zima.Z Malínské odjíždíme v 2,10 za Černou Skálou,kterou jsme hledaliv černé lee,kde nebylo vidět ani na krok.Bylo to těžké rozhodování,jestli pokračovat v hledání,nebo jet jinam.Ale přece sme ji našli.Tak tady sme to vzaly radši lehčí cestou a bylo pěkně hnusný.Při odjezdu z Černé skály ukazují hodiny3,30.Musíme přidat ale najednou nás zmohla únava , a tak sme si lehli do nedalekého zvířecího krmelce pěkně do slámy.To se tak krásně leželo.Zachrápali jsme a probudili se o hodinu později něž sme měli,takže to potom byly mety do kopce. Bílá Skála nás přivítala v 5,45.Nechtěně sme si spletli cestu a nalezli do projektu.Zdržení trvalo asi 10 minut a valili na Devět Skal v 6 hodin ráno.Na vyhlídce pozorujem krásnej rozbřesk novýho dne a začíná se oteplovat.Máme za sebou teprve polovinu cesty.Začínám pocitěvat únavu,nechce se mě nikam jet,už toho mám dost.Ale Devět Skal sme vyběhli choďákem a zase spěchali na další skály.Deset minut nám trvala cesta z Devíti na Lisovskou Skálu kde sme v 7 hodin ráno.Smažíme cestu s názvem K Slunci za 4.Začínají zpívat ptáci a z Lisovské odjíždíme v 7,25 odkud pokračujeme na Tisůvku,kde sme v 8,20.Vylezení a slezení cesty trvá asi 15 minut a nám zbývá už jen 11 hodin času.Ikdyž se to zdá hodně, není tomu tak ve skutečnosti.Na Hudeckou skálu byl velkej kopec s nejvyšším převýšení, a to 340 metrů.Sem hrozně ospalej a hledáme Hudeckou skálu,kterou sme ještě nikdy nenašli,ale ani teď nebyla spatřena.Cestou,v Kadově náhodně vedla kolem naší trasy hospoda.Neodmítli sme a šli alespoň na polívku.PO dojezení polívky čekal kopec pod Paseckou ale museli sme jet ještě na Kuklík. Máme najeto přes 73kilometrů. 45 metrů vysoká skalní stěna,která stoupá z vody ,je dosti náročná.Neskutečně dlouhý kopec na Paseckou Skálu jedeme 45 minut v kuse,takže nahře máme plný brejle tohohole podělanýho kopce.Na téhle skále sme lezli nejtěžší cestu, a to Odvedeneckou za 6+ a k tomu RP po tak náročnej cykloturistice!! K Vávrovce jedeme dalšíh 50 minut do kopce a z kopce...Z Vávrovky je pěknej výhled až k Novýmu Městu Na Moravě,který je za kopcem. Desetiminutová zastávka a jede se dál k vojenskému prostoru zvaný Pohledec.Tady já melu z posledního a končím pod Pohledcem. Taťka zavolal mamce,aby pro mně přijela a sám pokračoval v cestě.Z pohledce se vrátil asi tak za 20 minut a taky máma přijela s malým občerstvením jako třeba kafe a větrníky.Já sem nměl sílu ani zvednout kolo a tak to za mně udělala Mamka.Taťka už valí naBohdalec a my ho zdravíme z auta a držíme mu palce ať to stihne.Kdyby bylo lepší počasí tak by se to dalo stihnot s asi tak 2 hodinovou rezervou takže mu chybělo pár minut na dojetí 22 skal. Taktika:byla jasná,co nejméně jídla a zbytečností jet pokud možno nonstop.Základem je moira a elasťáky s větrovkou proti případnému dešti,která se později ukazuje jako důležitá.Strava: pět mysli tyček,čokoláda a jonťák.Matroš: dvě čelovky,jedno halogenové světlo na kolo,turistická mapa a foťáky.

Dolomity - Tre Cime(Comici), Mt.Agner 22.-29.9.2003

Vzhledem k letošnímu počasí musíme termín odjezdu do Dolomit odložit o týden,kdy by se měly postupující fronty přesunout přes Alpy.Poslední termín odjezdu je pátek 17.30hod z Poličky.V seskupení našeho silného Berkleyského spolku vyrážíme Radek,Pavel,Petr a 15 letý miniBerkley směr Wien,Klagenfurt,S.Candido a Tre Cime.Po vystřídání za volantem dorážíme něco po 3. hodině na parkoviště z jihu Čim.Počasí nevypadá moc valně a tak si dáme chrupku v sedadlech auta,takže ani nevytahujem spacáky a už chrníme.Po šesté se rychle budíme s tím,že je dost pozdě na nástup do zdi,zkoušíme zjistit počasí na chatě, něco pojíme a nabuzeni lezením valíme pod severní stěny.Něco po deváté jsme u nástupu cesty Comici na Cimu Grande.To co na nás čeká je však bestiální,v cestě se nachází 16 lezců!!Chvíli váháme zdali to má smysl a nakonec rezignujem s tím,že máme vybavení na bivak,tak jdem do toho. Času do večera je dost.Lezení v téhle stěně určitě stojí za to,expozice,volné lezení,kvalitní matroš,to vše hovoří za sebe.Asi 1,5hod od nástupu do stěny ještě přichází němci a jdou také do Comiciho,tak to je už nářez, vloni jsme z direttissimy sledovali nával 11 lezců v této cestě a dnes je to celkem s náma 22 lezců!!Aspoň je vidět,že by počasí mělo vydržet.Lezení je pomalé,na štandech je nás někdy i 5.Máme pohodu a tak se občas zastihnem jak nedostatek spánku s náma cloumá.Je 12.30 a nikam jsme se skoro nepohli,4.délka.Čím jsme výš tím se to konečně začíná zrychlovat.Nejtěžší délky jsou 7- až 7.Daří se lézt RP.Na rampu dorážíme okolo 19 hod,potřebujem upravit bivak pod převisem a vyčkáváme kluky. Máme PMR vysilačky (velice se nám už osvěčily jak v horách,tak při ztrátě ve městě)takže není problém a víme,kde se Berklejáci nachází.Sestup z Cimy už dobře známe a bivak na rampě také.Vše jde podle plánu.Ranní výhled z bivaku je super,když prosvítají první paprsky vyrážíme k sestupu.Tři slanění a sestupem jsme za 2 hoďky dole pod J stěnou.Platíme parking (pěkně podražily 18 euro) a dáme veget.Čechiš pivko, jídlo, pivko no to je žrádlo.Je pařák a vypadá to ,že se něco přižene.Na chatě zjišťujeme,že by po přechodu fronty mělo být 3 dny dobré počasí.Vymýšlíme další plán,který nakonec zní:Mt.Agner S hrana.Nejvyšší stěna Dolomit 1600m.A tak po přehlídnutí silnice na mapě valíme přes passo Duran,kde na krásném odpočívadle přespíme,ale to už přechází zmiňovaná fronta,deště a bouřky.Druhý den dopoledne jedem do Agorda a Col di Pra.Couračka po městě a pak směr Valle di San Lucano.Přespáváme v údolí u řeky,která je téměř bez vody.Ráno nás Radek s Petrem vyloží u odbočky na biv.Cozzolino a přejíždí ke kostelu v Taibon Agordino.Zpět k nám stopem a okolo 10.hod vyrážíme z 800m.n.m k úpatí pilíře,kde jsme ve 12 hod.Výška 1260m.n.m.Lezení této spodní asi 500m části pilíře je opravdový zážitek pro zahradníky a lesníky,zhruba 16 délek lezení mezi mokrou skálou,mechy,klečí a volnými kameny,kdy se v 19.hod konečně dostáváme na bivakovou lávku pod převislou stěnou.Kletry těžknou,celkem máme na dvojici asi 5,5 l tekutin.Upravujem bivak a Radkovi při čištění stěny nad plošinkou zhučí šutr přímo na rameno.Tak tak a měl ho na hlavě.Luxusní místečko na bivak,takže dáme pár piv (respektivě každá dvojka dvě třetinky,spíše tedy jedinec z každé dvojky) papu a zkoušíme zaspat,daří se to asi 5x za noc.Ale krásná jasná noc dává tušit krásný zítřejší den. Ráno okolo 7.hod vyrážíme za super počasí pilířem vzhůru,konečně lezení,čeká nás ještě něco okolo 1100 metrů - asi 40 délek lezení.Celkem se v pilíři zhruba v každé čtvrtině nachází místa pro případný bivak.Ve vrchní třetině se hrana rapidně zvedá a také lezení přitvrzuje.I ty skoby se tu začínají vidět.Obtížnost nejtěžší délky je 6+/7-RP,vše lezeme s útočákama.Okolo 19. hod. jsme na plošině ústící k ferrátě na vrchol.Je 19.30 a kocháme se západem slunce a malbou mraků s panoramou okolních čim z vrcholu Agneru.(2872m.n m)Z údolí jsme nastoupali něco přes dva kilometry.Ještě rychle za světla k bivakové boudě do západního sedla ve výšce 2700m.n m.No to je překvápko bouda je plná Maďarů,já s Marťasem se naskládáme na vrchní regál pod stříšku a Radek s Petrem na podlaze chaty.Reakce děvčat je téměř okamžitá,parfém ala Francé po dvoudenním lezení určitě není ten pravý,ale to je nám v této chvíli úplně jedno,hlavně že máme kde složit hlavu.Ráno turisti balí a tak se válíme bez žádného spěchu na postýlkách až do 8 hodin.Balíme věci,úklid chaty a alou do údolí, jdeme klasikou sestupovkou (č:700).Pod pásmem klečí začíná turistika v supr scenérii.Při hledání cesty(č:769), Radek vypustí....."tady je hoven jak nasráno".A má pravdu.Ne však lidských ale kravích!Cestu se nám daří nalézt,jdem podél vrstevnic východním směrem až do Taibonu (13,30 hod).Další překvápko, když vylézáme z lesa akorát naproti zaparkovanému autu.Teď už nezbývá nic jen to trochu zapít v baru v Col di Pra.V taverně je jediný místní třiašedesátník, hned se s náma dává do řeči.Občas zapojíme ruce a nohy a jak se krásně popíjí domluvíme bez problémů,děda zaplatí první rundu a tak mu necháváme taky trochu toho českého moku sebou.Klasik, no řek bych dobrý Čehůň.Jedem spát na naše místečko u řeky, konečně udělat svařáček,ta flaška s náma cestuje už aspoň 1,5 roku. Bohužel se při svitu čelovek podaří místo koření nasypat do vínečka sušený česnek a tak celá kalorická bomba dostává úplně jinou dimenzi.Po zcezení a zkoušce tvrdosti Berklejáků putuje tato rajská droga do lesa.Asi už měknem.....Ráno koupačka,opatrná hygiena, aby nás naše polovičky poznali a valíme dom.Přichází fronta a tak nám to vyšlo akorát.Díky Dolomity za každý pěkný ráno ......

Dolomity, Arco, Martinswand 22.7.-3.8.2003

Vyjíždíme už v úterý,aby jsme si trochu odpočali od běžných záležitostí.Na dálnicích v rakousku se jelo bezvadně.Jeli jsme přes průsmyk Brenner, kde je krásná příroda.Trasa vedla do známého a krásného italského města zvaného Arco. Ve městě jsme se podívaly na stěnu,na které se leze nejprestižnější závod na světě-Rock of master.Hned první den,kdy jsme přijeli,nás čekal náročný výstup na Horu u městečka Riva Del Garda.V domění,že to vylezeme za 3 hodiny jsme zjistili,že jde o celodenní výstup s převýšením 1100 metrů.Mamka,čeho se nejvýce obávala byly dva železné téměř kolmé žebříky.Poté se ukázalo,že nejde o kolmé ale o šikmé žebříky.Ten kdo nás překvapoval byl Péťa, který měl nejvýce energie a neměl žádný strach z výšek.Vrcholové vylézání bylo nepříjemné,neboť jsme se drali hustým houštím a sesypávající se hlínou.Po dlouhém a usilovném škrábání jsme uviděli vrchol s křížem ,kde sedělo pár lidí.Mamka už nemohla ,ale nakonec to vylezla.Vrchol ferraty je v 1830 metrech nad mořem.Ze shora je nádherný výhled na okolní hory jako třeba na skupinu Pala.Celkově výstup trval cca 5 hodin a sestup 2 hodiny po vyšlapaných stezkách.Večer přejíždíme k Jezeru Lago Di Garda.V blízkosti není žádný kemp a tak jsme si našli místo na vaření, a to parkoviště.Po dojezení jdeme najít místo pro spaní.Také se nesmí přespávat ,ale řešení bylo takové,že jsme si lehli pod skálu aby nás nenašli.Druhý den ráno ,po snídani byla koupačka v Lagu.Teplota vody byla asi 20 stupňů.Nedaleko parkoviště vylézají z vody šikmé plotny Torbole.Obtížnost cest byla od 3+ po 6a francouzký.Délka byla až 4 délky,takže cca 130 metrů.Odpoledne jsme vyrazili do Dolomit na Cinque Torri.Cestou jsme projeli známá sedla jako Passo Falzarego nebo Sella Pass.Ze Selly je krásně vidět severní stěna Marmolady a její ledovec.Po třech hodinách klikaté cesty je vidět Cinque Torri a naproti masiv Toffany.Zastavili jsme u kamenitého parkoviště,kde za nedlouho přijel Hanzek a Piki a jelo se nahoru na Cinque.Z parkoviště je to asi 4 km po prudce zvedající se cestě k chatě pod Torri.Já jsem šel pro vodu k prameni,který teče 200 metrů vlevo od Cinque, JZ směrem.Tady se také nesmí spát a tak nás policista v zeleném probudil,že je to tu zakázané.Na hoře vede krásná sice málo zajištěná cesta čelem nejvyšší věže,která má přes 250 metrů.Vynikající turistika je pod Toffanou,kde se dají procházet štoly z 2.světové války až 300 metrů dlouhé.Lezení zabere dost času, a tak jsme šli dolů až v 9 hodin a přejeli pod Toffanu.U chaty je velké parkoviště kde nikomu nevadí,že tady někdo spí.V noci přišla největší bouřka,kterou jsem kdy nezažil.K ránu přišla drzá liška a začala do mně strkat.Okolo 8 hodiny byly skály překvapivě suché,proto jsme se mohli vydat na ferrátu Givanni Lipella,která vede přes jednu ze štol až na vrchol.Celkově trvá ferrata 7,5 hodiny,nebo kratší trasa 5,5 hodiny.Je velmi těžká zejména v horní části.Na vrchol jsme nedolezli z důvodu hosté mlhy a pršení.Sestup potom trvá asi2 hodiny po kamenité cestě.Na parkovišti nás čekali ostatní členové ze skupiny,kteří šli pouze tou kratší variantou.Večer padlo rozhodnutí,že se jede na Monte Agner,největší stěnu Dolomit a jelo se.Pod Agnerem jsme byli ještě toho večera.Ráno byla obhlídka stěny,kudy se poleze.K hlavní stěně trvá přes 2 hodiny.Pod severní stěnou je svítivě oranžová bivakovací chata pro 6 lidí.U několika tábořišť je čistá řeka kde se dá koupat.Tábořiště jsou mimochodem pár metrů od silnice.Počasí se tady mění celkem rychle.Protože nám začalo ráno pršet, jeli jsme domů.

Vysoký ledopád - Hrubý Jeseník - Vysočina

Tak nám začala tak očekávaná (ICE) sezóna. Tentokrát jsme se bez váhání vydali na Vysoký ledopád v Hrubém Jeseníku,který se nachází v údolí ze severní strany za Červenohorským sedlem.Lezení zde je opravdu pro všechny vyznavače ledolezení,jak pro nováčky tak i pokročilé borýsky. Vychytali jsme tentokrát i ledy na Vysočině a v okolí 40 km od Poličky...Zde je pár fotografií z lednových lezeckých radovánek….V loňském roce jsme čekali na dobré podmínky,ale bohužel začátkem února, kdy zima měla ukázat to nejlepší co umí, přišla obleva a většina ledů kromě horských oblastí totálně polevila.Proto jsme letos včas vytáhli a nabrousily ledové zbraně a ledový trénink započal...... 40 metrová kaskáda "Vysokého vodopádu". Hore zdar 2003... Vysočina.